Pokud chcete cestou na hrad trefit prostým pozorováním, protože správný hrad je přece postaven na kopci, budete mít v tomto případě smůlu. Kost se nachází naopak v údolí a uvidíte ji tedy až na poslední chvíli. Je ale na co se dívat. Hrad je jeden z mála zachovalých středověkých hradů v republice vůbec, působí velmi majestátním dojmem a pověst říká, že jméno Kost dostal od Jana Žižky, který prohlásil, že je právě tak pevný. Pravda je sice jiná, ale proč si kazit hezký příběh? Upoutá vás také hradní věž, která nemá tvar ani čtverce, ani obdélníku, nýbrž lichoběžníku pro lepší ochranu před děly obléhatelů. Pokud kouli nevystřelili kolmo na věž, sklouzla dolů a neudělala žádnou škodu. Klobouk dolů před tehdejšími projektanty.
Hrad nabízí několik prohlídkových okruhů, první se týká rodu Kinských, kterým mimochodem hrad patří dodnes, druhý se věnuje mučírně, kapli i černé kuchyni a třetí všemu dohromady. Máte-li možnost, zvolte určitě okruh třetí. Zejména mučírna je zajímavá, velmi názorná a praktiky poněkud… dech beroucí.
Až budete historií zpola nasyceni, vydejte se navštívit také Barušky. Na hradě vás na ně určitě upozorní a tak snadno trefíte. Barušky jsou obydlí o několika místnostech vytesaná v pískovcové skále kousek od hradu. Neví se přesně, kdo je vytesal ani k jakému účelu původně sloužily. Vyprávělo se ale, že příbytek si vyrobil pastýř, kterého z vlastního domu vyštvala zlá snacha. Doloženo je, že ke konci devatenáctého století tam vrchnost poslala bydlet dvě vdovy, které dále nepotřebovala k práci. Obě se jmenovaly Barušky a obě se spolu hádaly. Jejich příběh použil Karel Václav Rais do své povídky Ve skále. Před první válkou v nich bydlela ještě chudá rodina a po první světové válce zůstaly Barušky neobydleny.
Navštivte také psí hřbitov, kam kostečtí páni pohřbívali své čtyřnohé miláčky. Dnes už ale není příliš upraven. A pak se vydejte do údolí Plakánek, opředeného další spoustou pověstí. Jak asi dostalo malebné údolí své jméno? Jedna z pověstí praví, že v něm bydlel uhlíř, který pálil dřevo na uhlí, všude bylo plno kouře a lidé jen slzeli. Další možnost nabízí jiná pověst: chudou dívku svedl hradní úředník, což nezůstalo bez následků. Ubohá dívka novorozence zaživa zahrabala v údolí. Když jí další den došlo, jakou hroznou věc udělala, bylo už pozdě a místem se dodnes v noci ozývá pláč. Ale nejen novorozenec v údolí pláče. Naříkají odsouzenci mučení v mučírně, nešťastná vdova či dívka, kterou opustil milý. Vyberte si.
Ať tak či tak, Plakánek patří k nejmalebnějším údolím Českého ráje. Projděte se kolem pískovcových skal, rybníku Obora či Roubenky známé z básní Fráni Šrámka. Možná spatříte raka, a určitě spatříte spoustu rostlin, a když půjdete ve správnou dobu, můžete se napást malin do sytosti.