Komu by se také chtělo jít žít do takových drsných končin. Jizerky nikdy nepřilákaly zemědělce ani pastevce, zato dřevorubců, uhlířů, čihařů, ptáčníků a později i sklářů, kteří se stali zakladateli tradice výroby bižuterie v Čechách, zde žilo dost. Až na vlašské hledače pokladů v okolí Safírového potoka, z nichž někteří zde dokázali zbohatnout, to tu byl většinou docela chudý kraj.
Přesuňme se v historii do doby po bitvě na Bílé hoře a položme si otázku? Jezdil do jizerských lesů i Albrecht z Valdštejna? Není možné to vyloučit, když byl od roku 1621 až do své smrti v roce 1634 majitelem frýdlantského panství. Hrad a zámek Frýdlant i dnes patří nejen k místním architektonickým skvostům a jeho unikátní sbírky byly zpřístupněny veřejnosti již v roce 1801, čímž se zámek stal vůbec prvním přístupným muzeem ve Střední Evropě. Ještě před návštěvou zámku a hradu se ale zastavte ve stejnojmenném městě s památkově chráněným historickým centrem. Na náměstí T. G. Masaryka vás určitě do očí trkne jednopatrový měšťanský dům číslo 2, tzv. dům na Pánské zvůli, který je do náměstí vysunutý o celý přední trakt. Váže se k němu příběh sporu o várečná práva z první poloviny 17. století.
Pohnutou dobu před druhou světovou válkou dokládají objekty lehkého pohraničního opevnění, tzv. řopíky. Milovníkům vojenské historie netřeba představovat tyto betonové bunkry, které v lesích podél hranice postavili ve 30. letech 20. století naši předkové na obranu proti agresi tehdejšího hitlerovského Německa. Některé bunkry jsou zcela zapomenuté a splynuly dokonale s terénem, o některé se starají místní nadšenci a jsou přístupné veřejnosti.
Tak jako tak, v Jizerkách si najde každý to svoje: milovník historie i nadšenec pro současnost.